Nsm 18 04 web

Page 20

HISTORIE

Novostrašecké náměstí (pokračování)

Radnice kolem roku 1880

Devatenácté století přinášelo už od svého počátku zásadní proměny strašeckého hlavního náměstí. Uvedené dva velké požáry v letech 1811–1812 odstartovaly řadu významných změn. Obnovena byla hlavně horní řada domů, včetně radnice, ale také oblast kolem kostela – dnešní ulice Poděbradova a U Školy. Samotný kostel byl zcela upraven s celým svým okolím. Výsledky přestavby města před polovinou 19. století můžeme zřetelně vyčíst z podrobného mapování stabilního katastru, které vzniklo kolem roku 1841. Ve druhé polovině 19. století se již objevují první fotografie, dochováno také máme několik stavebních plánů. Základní půdorys centra města se nezměnil, včetně přilehlé uliční sítě. Ta je v podstatě dochována dodnes. Krátce po požárech byla obnovena samostatně stojící zvonice, o níž dnes přesně nevíme, kde stála. Pravděpodobně před hlavním vchodem do kostela nebo jižně, směrem k Poděbradově ulici. Okolo roku 1840 byl pak kostel zásadně přestavěn do dnešní podoby. Ztratil svou barokní tvář, zejména barokní průčelí, které zcela zmizelo. Nahradila jej totiž úplně nová, současná věž, stavebně spojená s kostelní lodí. Věž převzala úlohu zvonice. Ve třicátých letech 19. století město také zrušilo okolní hřbitov, přenesený nově ke kapli svatého Isidora. Jižně vedle kostela pak zřídilo školní zahradu, jejíž plán máme dochovaný. Naproti zahradě vyrostla nová škola, dnešní budova muzea. Její předchůdkyně lehla popelem při požáru roku 1812. Na místě muzea pravděpodobně stála škola již od středověku, byť přímé doklady o tom máme až ze 17. století. Domnívám se také, že původní zvonice stála na místě uvedené školní zahrady. Svědčí o tom mimo jiné popis svěcení nové školy, 18

jak jej zaznamenal dobový svědek, kronikář a učitel Václav Preinhelter. Přímý důkaz však nemáme. Bez archeologického průzkumu se tak nehneme z místa. Ve stejné době získává svou současnou podobu radnice. Nestarší vyobrazení jejího průčelí najdeme na stavebním výkresu z roku 1843, dochovaném ve fondu města v rakovnickém okresním archivu. Až na drobné detaily se neliší od podoby současné a je zřejmé, že návrh se z valné většiny realizoval. Důsledně je zachováno symetrické rozvržení průčelí, které napovídá, že se mohlo původně uvažovat o stavbě se dvěma věžemi. Není pro to ale žádný doklad. Ještě v roce 1828, ke kterému je datována známá veduta města na praporci strašeckého rejcechu, se o dvou věžích neuvažovalo, byť je zde zobrazena zamýšlená podoba města po plánované obnově. Radnice má honosné barokní zastřešení – jednu věž se dvěma cibulemi a s prostorem pro cimbál. Nejde jen o ideální obraz radnice. Stavební výkres vrcholu věže v této podobě máme totiž dochovaný. Město nakonec přistoupilo na jednodušší variantu. S nadsázkou můžeme říci, že představitelé města v první polovině 19. století ušetřili kapsu i dnešnímu rozpočtu, neboť výroba repliky vrcholu věže v minulém roce by si vyžádala o mnoho složitější práci. Varianta s honosnější cibulovitou věží se neuskutečnila, ovšem máme podezření, že tak mohla radnice vypadat před požáry na počátku století. Je to opět pouhá domněnka. Uvedená veduta pravděpodobně vznikla podle nějaké starší předlohy. Nelze podrobně popsat obnovy konkrétních domů. Jde o složitou komplexní záležitost, která by se musela odpovědně vyčíst z pramenů, kte-

rých je pro uvedené období v archivním fondu města dostatek. Bohužel tato část archivu není uspořádaná, navíc je náročná paleograficky i jazykově. Ze známých zpráv můžeme shrnout, že nové domy jsou stavěny z kamene a více jich je patrových. Efektivněji využívají prázdné pozemky, které se do té doby ještě kolem domů na náměstí nacházely. Měšťané i stavitelé už pochopili omezený prostor náměstí a snažili se jej maximálně využít. Zachovali přitom stávající ulice, včetně Úzké uličky vedle radnice. Jak jsme mnohokrát napsali, pod městem vyrostla nová cihelna a také střechy městských domů již kryly nehořlavé pálené tašky. Podle krajského nařízení se stavěly důsledně i cihlové příčky mezi půdami, aby případný nový požár měl co nejvíce překážek. Dodnes si mnohé domy na náměstí zachovávají svou tvář z 19. století, nikoli však ze starších dob. Proto se současná zástavba může zdát fádní a historicky nezajímavá. Její rozsah dosáhl v centru města před polovinou sledovaného století zhruba dnešního stavu, jak vyčteme ze stabilního katastru. Jestliže třicátá a čtyřicátá léta 19. století byla vyplněna stavební činností, svědčí to navíc o modernizaci prostoru náměstí, které muselo odpovídat novým výzvám doby. A že se jednalo o dobu dynamickou, byť velké množství změn přicházelo postupně a nikoli přímočaře. Náměstí v té době připomínalo staveniště, Václav Preinhelter píše o stavebním dřevu, o kamenech, cihlách nebo o štěrku, který se dovážel z okolních drobných lomů. Vše se skládalo na náměstí nebo ve dvorech rozestavěných budov. Strašecí bylo navíc napojeno na státní komunikaci, která měla za úkol spojit císařskou silnici ze Slaného do Lán, projektovanou až do Plzně, se silnicí ze Slaného vedoucí přes Mšec a Řevničov. Položily se tak základy budoucí silnice zvané karlovarská. Také podle Václava Preinheltra se tehdy vyměřovala silnice Litoměřice – Slaný – Plzeň, avšak došlo se jen pod Lány, kde bylo možno použít pražskou silnici od Tuchlovic na Rynholec. Ta se měla protáhnout přes Strašecí do Řevničova. Kronikář kritizoval Strašecké, že se obávali přílišného ruchu, který by tento průtah ve městě způsobil. Bránila mu jak městská rada, tak místní obyvatelé. Například hostinský Josef Kouřimský, kolem jehož nárožní hospody (čp. 210, nad dnešní školou) měla silnice vést, údajně prohlásil: Já raděj zaplatím, aby silnice přes Strašecí nešla. Strašečtí se nakonec hlavnímu tahu nevyhnuli. Ve třicátých letech se budovala spojka od Tuchlovic přes Rynholec, Strašecí do Řevničova. V Rynholci pak zůstávala odbočka na Rakovník, vedoucí přes Pecínov. Naše město spojka protnula uhlopříčně přes hlavní náměstí, procházela tedy Pražskou a Lounskou bránou, které ovšem tehdy vzaly zasvé. Všechny strašecké brány byly zbořeny a s rozvíjející se zástavbou mizela i městská zeď. Novostrašecký měsíčník IV / 2018