Nsm 18 04 web

Page 21

HISTORIE

Stavební výkres zastřešení věže radnice z první třetiny 19. století

V této době tak byla strašecká uhlopříčka zpevněna, důkladně vyštěrkována a musela být pravidelně udržována cestářem. Josef Kouřimský na tom jenom vydělal. Jeho hostinec se nacházel na frekventovaném místě. Ze čtyřicátých let známe i první popisy města, z nichž můžeme vyčíst rozvoj před rokem 1848. Na počátku 19. století doložíme ve Strašecí tři cechovní organizace, řezníků, ševců a pak uvedený rejcech, jenž sdružoval zdejší mlynáře, pekaře, koželuhy, tesaře, provazníky, sklenáře, zámečníky, koláře, truhláře, podkováře, zedníky, soukeníky, krejčí, bednáře a kamnáře. Souborný popis Českého království od Johanna G. Sommera z let 1842– 1843 uvádí, že ve Strašecí převažovala zemědělská a drobná řemeslnická výroba. Základem byl chov dobytka a dalšího domácího zvířectva nebo pěstování běžných zemědělských plodin. Dalším zdrojem příjmů vedle obhospodařování luk a pastevectví bylo zahradnictví, ovocnářství, zelinářství a chmelařství. Sommer vyjmenovává všechna řemesla, která se ve městě provozovala, včetně počtu řemeslníků. Ve Strašecí se tehdy nacházelo 25 krejčích, 24 ševců, 17 bednářů, 9 truhlářů, 6 řezníků, 5 podkovářů, 4 zámečníci, po třech pekaři, koželuzi, sklenáři a koláři, po dvou provazníci, klempíři a perníkáři. Jen po jednom tu působili hrnčíř, soukeník, tesař, puškař, soustružník, kloboučník, zedník, flusař, kominík, řemenář a kraječ sukna. V Novém Strašecí také byly tři hospody s ubytováním, čtyři obchodníci se zbožím a pět kramářů. Konalo se tu šest výročních trhů, kterých se účastnilo kolem sto padesáti prodejců. K dalším zařízením připočtěme okolní mlýny, pivovar vedle školy, který město pronajímalo, lázně Novostrašecký měsíčník IV / 2018

pod Fortnou a městskou vinopalnu. Tu obec rovněž pachtovala. Hospod bylo zajisté více, jen tři však poskytovaly ubytování. Jistě se jednalo o uvedenou hospodu Josefa Kouřimského. Preinhelter ji nazývá jako výsadní a nejsilnější. Další významná hospoda se nacházela v prostorách radnice a pak na spodním nároží domů na náměstí, kde je dnes budova městského úřadu, tedy ve spodní části strašecké „diagonály“. Tam stál slavný hostinec U Černého koně. Preinhelter si do počátku třicátých let (zemřel roku 1834) všímal hlavně hospody na radnici. Vedle toho se ve městě nacházely další krčmy, pivnice a vinárny. Z těchto údajů se zdá, že malé provinční městečko bylo dosti rušné, plné zemědělské a řemeslnické výroby. Konaly se tu pravidelné trhy, které dokázaly zaplnit místní náměstí. Sommera v tomto vhodně doplňoval Josef Alexandr Dundr, jehož podrobné popisy města, dochované v rukopisech, vznikaly sice až ve druhé polovině 19. století, ovšem autor se v nich vracel před rok 1848. Všechny tyto zprávy pak vcelku souhlasí se svědectvím Václava Preinheltra. Z něj však čiší ironický pohled na zatuchlé maloměsto, utápěné ve vlastních vnitřních sporech a malostech. Podobnýma očima viděl Nové Strašecí i náhodný poutník Václav Hanuš Kokořínský, jenž v roce 1847 o našem městě mimo jiné napsal: Městečko Strašecí jest zdálí úhledné. Ulice jeho jsou zvláště pravidelné, což se pozřídku nalézá. Domů po jedno patro jest málo [sic!]. Po dlažbě na rynku a v ulicích netroufal bych se v noci choditi. Na radnici bývala prý před lety nějaká socha Matyáše, císaře, ta však co věc stará již dávno svržena. Když jsme byli městečko prohlídli, podí-

vali jsme se také trochu intra muros, tj. mezi zdě, totiž do pivováru. Slibováno mi, že tam všecky nejhlavnější muže strašecké najdu, a nebyl jsem oklamán. Nebudu zde vypravovati, jaké pivo zde měli, s kým jsem se zde seznámil, s kým mluvil a bavil; muselť bych se zmiňovati o osobách, které posud žijí, a ty, jak známo, ještě do historie nenáleží. Zmíním se toliko o tom, že se zdejším čtenářům Paleček jedině a nade všecky knihy líbí. Kokořínský pak zkritizoval nedostatečný zájem zdejších obyvatel o obrozenské knihy a vrátil se do Mšece. Strašecí považoval za nezajímavé a ospalé městečko. Nová výstavba jej zjevně nezaujala nebo brzy omšela. Polovina 19. století přinesla revoluční pnutí, které zvýšilo ruch na náměstí. Další politické a vojenské události přicházely. K nejznámějším asi patřil pobyt pruského vojska po bitvě u Hradce Králové v roce 1866. Těmito záležitostmi se ale zabývat nebudeme. Náměstí v té době již můžeme spatřit na dobových fotografiích. Lze je srovnat se stabilním katastrem nebo s podrobným plánem města, který podle stabilního katastru vznikl kolem roku 1850. Nejstarší fotografie poznáme podle několikrát uvedené datovací pomůcky, a to osázení náměstí lipami v květnu 1889. V roce 1865 navíc vzniklo Okresní zastupitelstvo, jehož velká cedule se objevila na průčelí radnice. Od roku 1883 tu sídlila Okresní hospodářská záložna, která zde měla označení taktéž. Jiné datovací pomůcky nemáme. Takto se podařilo identifikovat a zařadit tři nejstarší fotografie radnice a přilehlého okolí. Oříškem ovšem zůstává, jak určit jejich pořadí podle stáří. Nebudu jej na tomto místě louskat, z uvedených informací jednoznačně vyplývá, že všechny snímky pocházejí z osmdesátých let 19. století. Vidíme na nich nerovný povrch náměstí, kde se nacházela udusaná hlína, vylepšená a zpevněná různě velkými kameny a štěrkem. Na povrchu vedou různé stružky a kanálky pro svod vody. Domy, z nichž většina dosud stojí, jsou kamenné a patrové, kryté pálenými taškami, tzv. bobrovkami. Zastřešení radniční věže je oplechované. Domy mají široká vrata s průjezdy do dvorů a velmi často vchodové dveře do přidruženého obchodu. Typické výkladní skříně však ještě nenajdeme, ty vznikaly až později. Do května 1889 bylo náměstí holé, nacházela se tu jen socha sv. Jana Nepomuckého a proti ní kříž s Kristem z roku 1849, který nahradil starší kříž dřevěný. Tato podoba náměstí tak pochází ze třicátých a čtyřicátých let. Teprve na přelomu 19. a 20. století se začíná hlavní prostranství dotvářet do současné podoby. Tehdy také konečně získalo své pojmenování. Jan Černý (pokračování příště)

19